20. NÁCHODSKÁ PŘEHLÍDKA KONÍ V BĚLOVSI 7. 6. 2009
Týden před přehlídkou se domlouvám s p. Hrudíkem, kdy a jak se sejdeme. V sobotu vše, co patří ke koním, včetně jich samotných, dávám do pucu.Vše, co je třeba, chystám na vůz. Ráno muž velmi brzo vstává a jde krmit. Prší, doslova leje. Tak co, pojedeme nebo ne ? Nakonec volíme první možnost, snad se nebe umoudří. Stará kobylka tuší, že se něco bude dít, brzké krmení je jí to podezřelé.
Já mám obavy o své zdravíčko, strojím se do zimního. Na kozlíku bude zima, muž je srdnatější. Na Mýto se sjíždíme jako švábi, p. Kubeček má zpoždění. Naše mladá je nedůtklivá, tak se rozjíždíme napřed. Obě kobylky jedou trapem, jak o život, je vidět, že jízda jim dělá jen radost. Mnoho lidí se za námi líbivě otočí. Já osobně mám raději svižnou jízdu, musí to šlapat. Setkala jsem se s kritikou, že je moc honím. Nehoním, ony si řídí rychlost samy. Předjíždí nás více aut s přívěsy. Asi tento rok bude větší tlačenice na přehlídce. V Poříčí najíždíme na cyklotrasu, to je jízda. Kobylky doslova chtějí závodit s cyklisty. Na jednom šikovném místě čekáme na opozdilce. Řadíme se za nimi, všichni společně vjíždíme na výstaviště.
Startuje koňské spřežení s klubovým praporem, jedno spřežení za druhým se přidává k nim. Já se také snažím s povozem co nejdříve přidat. Po zahájení je program naplněný k prasknutí. Ten koňský svět je ale rozmanitý, každý toho svého miláčka hodnotí jako nejlepšího. Konečně se dostalo i na náš povoz a mohli jsme vjet do čtverce na naší prezentaci. Pan Pechan se svoji svitou jel zároveň s námi. Zatímco on prezentoval své „šou“ a ochutnávku kozích ekoproduktů, já jezdila kolem a užívala si svou pětiminutovku slávy. Musím popravdě říct, že mi bylo dobře, sklidili jsme potlesk. Muž mi říkal, že bylo na nás pěkné podívání, kobylky vypadaly hezky, i mladá se chovala slušně. Opravdu jsem byla v euforii. Také se stalo, že mě oslovili lidé, u kterých jsem s kobylkou spala. Nabízeli mi, že můžu kdykoliv opět přijet. Omlouvám se, ale obličeje si už nepamatuji. Dokonce jeden pán z Valašska, trochu znaven, říká mému muži : „Vaši paní jsem potkal na cestě kolem republiky, když byla na statku u Blizňáka na Valašsku.“ Těší mě moc tato slova, ale i slova uznání.
Získala jsem ještě jednu zkušenost : Při odpočinku na louce se přiblížila k naší mladé asi roční kobylka, naše jí chtěla očichat, ale ejhle, ta cizí se začala točit zadkem a kopat. Po zapřažení do povozu se naše mladá rozhodla vyvádět a kopala do postraňků, i když nikdy předtím toto neudělala. Ptám se Vládi Tomáše, zda je možné, že se hned naučí této neřesti. „To víš, že hned vše okoukají!“
Po naši prezentaci jedeme k domovu, jede se nám dobře. Za námi je černý mrak. Doufáme, že tomu dešti ujedeme. Pod Petrovicemi je mokro a kaluže, jen dojíždíme domů, odstrojíme a začne liják. Je mi dobře na duši. Naše kobylky mají za sebou necelých padesát km. Jistě mají nohy trochu otřesené z asfaltu, ale na pastvě se vše opět spraví. Můžeme se opět těšit na další akci......
FOTO V GALERII A NA: http://www.cvalem.cz/index.php?option=com_phocagallery&view=category&id=19:xx.nachodska-prehlidka-koni-2009&Itemid=103