Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 První   Hubertova  jízda v Dolou u Machova  27. a 28. září 2009

 

 Obrazek

„Tak co, pojedeš ?“, ptají se mě ostatní koňáci. „Ano, pojedu a těším se.“

Dávám na vůz oblouky, chystám se tam přespat, pes je okamžitě v pozoru. Je krásné ráno, počasí jak malované. Můj muž mi pomáhá vyjet na silnici. Jede se mnou také Jana Hoffmannová, ráda jezdí na takovéto akce a pomáhá mi s koňmi.

Přijíždíme „polňačkou“ ke kravínu. Koní je dost a vozáci už taky dorazili. Za chvíli se vyjíždí směr Srbská, mezi ploty do polí, dále lukama přes silnici do pořádného kopce. Jak se koně začínají do kopce potit, cestující na vozech jeden po druhém slézají, aby odlehčili ořům.Všichni koně statečně jdou, žádný nestávkuje, nevzpírá se. Sedloví jedou tryskem, aby ukořistili na cílové čáře talismany na památku. Jako kočí nemám moc času pozorovat průběh  klání. Mám jen jednu starost, protože kobylky jsou rychlonožky, abychom nenarazily do vozu před námi. Vždy po takové jízdě mám ruce vytahané a záda bolavá, jsem od samého držení kobylek v pomalém tempu namožená. Každý se rozhlíží po okolí, je tu nádherný výhled. Líbí se mi nápad s traktorem a vlekem, na kterém jedou diváci, kteří nenašli místo na koňských vozech. Pomalu se otáčíme zpět na Bělý a loukou ke kravínu. Zanedlouho začínají závodit sedloví ve zručnosti na čas. „Ireno, tak na start!“ Jsem překvapená, kobylky jsou na kolíku na pastvě. Musím honem postrojit a může se závodit. Poprvé se odhodlávám na terénní závod.

„ JESTLI SE VYSYPU, BUDETE MĚ SBÍRAT“, křičím. A jedeme, ani nevím, jak jsme tu trasu projely. Nebyl čas na nic, jen se soustředit a projet bez maléru. Jediné, co registruji, je zoufalé naříkání našeho psa Bena. Nemohl si ujasnit, jak je možné, že ujíždím bez něj. Musím uznat, že Jívka nezapomněla na svou závodnickou minulost, mladou Jiskru svou silou strhla, kam bylo třeba. Při dojezdu nebylo možné koně ani zastavit, teprve se zahřály a už byl konec. Kočí, pan Nývlt, který jel s krosovým vozem a závodí, na mě volá: „Dobře jste jela.“ Vážím si jeho slov a DĚKUJI. Směji se a říkám: „Já to neumím, to stará je tak dobrá, nezapomněla to.“ Kdepak, ty moje kobylky nebudou v klidu, musím je dát na pastvu. Buď jedou, nebo se pasou. Teprve teď se mohu přidat ke společnosti a trochu se pobavit. Probíhá vyhlašování vítězů soutěží. Příjemné překvapení- jsme na 3. místě. Jdu si pro stužku jen se psem, koně mají plnou hubu trávy.Obrazek

/Zastavuje se u mě mladý pár. „Paní, to jste Vy, co spala u nás, když jste jela s kobylkou k hřebci?“ Ano, to bylo před čtyřmi lety na jaře, dostala jsem poukaz do Lázní Velichovky. Samozřejmě jsem vše naplánovala tak, abychom si užily obě. Jela jsem s kobylkou, jak jinak, po kopytě až k Jaroměři do Vestce. Za tři neděle, po mém absolvování lázeňské kůry, jedeme  zpět s vědomím, že už nejsme jen 2 - opět po kopytě. /

Vozoví se jeden po druhém vydávají k domovu. Jsem překvapená, na pozvánce bylo psáno, že bude večer zábava. „Ne, my tady nezůstaneme, musíme domů.“ Co mám dělat, zůstat? „Zůstaňte tady, paní Rejchrtová.“ Tak tady zůstávám, ale kobylky musí do stáje, aby mladá nevyváděla.

Obrazek

Večer se v hospodě „U Božky“ schází jen mládež, žádný z vozáků. Zábava se rozjíždí, hrají na kytary, zpívají, dokonce se objevuje orientální bubínek a mexické sombréro. Začíná tradiční soud. Já se takovéto zábavy účastním poprvé. Kdo se provinil, musí platit. Buď splní trest nebo zaplatí. Dokonce dochází i na tanec na stole. Všichni se dobře baví. Jeden chlapík,  co jel v sedle, mi říká: „Ty se máš na tom voze, ale co my na koních.Tlučeme se jako blbci, spíme, kde se dá, žádné pohodlí.“  Asi takhle - Je to každého rozhodnutí, jak a na čem pojede. Ještě jedno mu vrtalo hlavou: „To celou tu dobu, co jsi jela kolem republiky, tak jsi neměla nic s mužským, opravdu nic?“ Také toto je, podle mě, každého rozhodnutí....... Obrazek

Po půlnoci jdeme zpět ke stáji, psa dám proběhnout, zapadnu do vozu a spíme jako mimina. Jedna holčina má ve stáji pelíšek a spacák, moc se ji do té zimy nechce. Ráno, ještě za šera, dávám kobylky opět na pastvu. Zase zapluji zpět do vozu a dospávám aspoň jeden veršík. Ráno se účastníci pomalu slézají, trochu se diskutuje, ale noční život je znát na každém. Postrojím kobylky a jedeme domů. Pes běží kousek po louce s námi, ale na začátku Bělého musí na kozlík. Kobylky chytá amok, do kopce vypálí jako stíhačky. V zatáčce proti nám vyjíždějí cyklisté, jsou docela překvapení, co to proti nim jede.

To je jízda, to je rychlost, vítr kolem uší, mám co dělat, aby mi čepice neulítla. Městečkem Police n.M. projíždíme trapem, musím kobylky hodně brzdit. Opratě mají většinou úplně povolené, jedou jak sami chtějí, to jim vyhovuje nejvíc. Přijíždíme domů, kobylky jsou celé mokré, zpocené. Odstrojím je a pouštím na pastvu.

 

Co k této akci na závěr říct? Tuto Hubertovu jízdu pořádali v Dolou poprvé a MOC SE POVEDLA!           

Fotografie jsou na adresách : http://hofina31.rajce.idnes.cz/Hubert_v_Dolou-_Machov-_27.9.09/

http://www.jkostas.estranky.cz/fotoalbum/rok-2009/hubert-v-dolou

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hubert

(zuzka , 8. 7. 2010 13:46)

co je hubert

Re: hubert

(Ala, 26. 9. 2010 15:58)

Huber neboli Hubertova jízda je akce kde se sejde více koní s jezdci a vydají se do terénu kde pořadatel této jízdy již dříve postavil překážky. Takže to je prostě něco jako vyjížďka s překážkami ( jednoduše napsano )