Jarní vyjížďka Martínkovice
2.5. 2009 Brzy ráno dávám koníky na pastvu, vypucovat, vše nachystat a jede se. Kobylky jsou natěšené, kopýtka jim klapou do rytmu. V Martínkovicích jsem asi překvapila Pepu Koryťáka: „Kam jedeš?“ „ No přece na výlet!“ Koníci nasadili tempo a trapem se hnali na závodiště. Je to nádhera, když sedíte na voze nad těmito nádhernými zvířaty a díváte se, jak jim pracují svaly.Vůbec nevadí, že to jsou jen ponny.
V Náchodě při posuzování jsem zažila, jakoby, nejen moje kobylky ponny, ale i hucul, byly podřadné. JSOU TO NÁDHERNÍ TVOROVÉ. Jsou potřební, jak do sportu pro děti, tak pro potěšení.
Na závodišti už jsou povozy seřazeny a čeká se jen na opozdilce. Naše mladá je nervózní, mouchy ji trápí, musím popojet kousek dál. Konečně přijíždějí i koně od Police, jsou unavení.
Vše se rozjíždí. Spěchám, abych byla hned za vedoucím povozem, moje kobylky jsou takhle klidnější. Jak muž počítá, je nás asi 12 povozů, ale sedlových není moc 7-8. Jedeme směr Křinice k rybníkům. Nádherné počasí, koně všech ras a barev, koňáci a vozáci, všichni v pohodě. Každý si vybral místečko, jak pro sebe, tak pro své oře.
Vzájemné vítání, klábosení, popíjení. Čas pokročil, jedu zvesela zpět. V Martínkovicích se kobylky do kopce rozběhly, jak o život. V Božanově lidé čekají na autobus a do koní, jako když píchne, musí se opět předvést. TO BYLA JÍZDA, NÁDHERA.
